Historie masáží

Snad každý už byl někdy na masáži, nebo o tom aspoň přemýšlel. Moc dobře víme, že taková masáž je prospěšná, pomůže nám od bolestí a je neskutečně příjemná. Víte ale, kdy lidé na tuhle geniální věc přišli?

Opravdu dávná technika

Lidé chodili na masáže už v pravěku! Naši dávní předci se navzájem masírovali pro zmírnění bolesti, uvolnění svalů i zlepšení krevního oběhu. 

První zmínky o masážích máme z Číny, Indie a Egypta. 

1. V Číně masáže vyšly z akupunktury a byly spojeny s taoistickou filozofií a principy jin a jang.
2. V Indii se staly součástí ájurvédy, starověkého systému holistického léčení, který zahrnoval také jógu, meditaci a byliny.
3. V Egyptě se masáže používaly jako kosmetický a rituální prostředek, jak dokládají nástěnné malby v hrobkách faraonů.

I moudří Řekové je měli rádi

V antickém Řecku a Římě byly masáže populární hlavně mezi sportovci, vojáky a aristokraty. Pomáhaly k udržení fyzické kondice, prevenci zranění, léčbě nemocí a relaxaci. Byly také nedílnou součástí lázeňské kultury, v kombinaci s horkou a studenou vodu, párou, oleji a bylinkami. 

Vážili si jich tolik, že se nám dochovala i jména neznámějších masérů – Hippokratés, Galén a Asklépios.

Středověk na ně nezapomněl

Ve středověku se masáže v Evropě držely spíš jen u arabských lékařů. Masáže byly součástí islámské medicíny, která klade důraz na prevenci nemocí a harmonii těla a duše. 

Sloužily k léčbě různých potíží, jako jsou migrény, revma, nervozita nebo impotence.

Znovuobjevení v Evropě 

Do Evropy se naplno vrátily v renesanci, hlavně díky objevům anatomie a fyziologie. Staly se součástí vědecké medicíny a byly používány k léčbě tuberkulózy, syfilis, dny i dalších problémů. Přesunuly se i z medicíny do běžného života a lidé je začali využívat čistě pro relaxaci.

Boom moderní masáže

V 19. století se masáže rozvinuly do mnoha nových směrů a škol. Vznikly různé techniky masáží, jako je švédská masáž, reflexologie, shiatsu, thajská masáž nebo aromaterapie. 

Lidé je začali experimentálně kombinovat se vším možným, třeba s elektřinou, magnetismem nebo hudbou. 

Mezi nejvýznamnější maséry 19. století patřili Per Henrik Ling, Jean-Martin Charcot, Wilhelm Reich a George Downing.

V 20. století se začaly používat i k léčbě psychických a emocionálních problémů a k podpoře osobního růstu a duchovního rozvoje. Najednou byly dostupnější a rychle se šířily, a to hlavně díky masážním salónům, školám a knihám. 

Některá známá jména z tohoto období jsou třeba: Fritz Perls, Ida Rolf, Milton Trager nebo John Upledger.